The Rasmus

 × Nic z této fanfiction není pravda a ani se to nezakládá na skutečných událostech nebo pojmech,vše je pouze vymyšlený příběh ×

 × Nekopírujte do svých příspěvků bez svolení ×

„Ahoj Lauri!“ křičela na mě moje nejlepší kámoška Elin. „Moi! Konečně mě někdo vytáhl z bytu.Už jsem to tam nemohl vydržet.“ Hned, jak jsme se přivítali jsem si vylil srdce a ani si nevšiml, že Elin taky není ve své kůži. „Ehm,Elin? Není ti něco?“ zeptal jsem se po chvíli. „No,víš…nepůjdeme si radši někam sednout? Nechci to probírat na ulici.“ „Jo jasně!“ vydali jsme se směr bar RAUHA. Bylo tam celkem narváno, ale byl tu ještě jeden stolek pro dva. „Tak co se stalo?“ zeptám se hned,co si objednáme u číšníka. „Rozešla jsem se s Jalem.Podváděl mě.Jednou jsem ho viděla jen z dálky a myslela si,že to není on,že jsem se asi jen přehlídla,protože mi řekl,že musí odjet na nějakou služební cestu.Jenže pak mi to opatrně naznačila jedna kamarádka a tak jsem ho začala sledovat.No a přistihla jsem ho.“ Říkala mi Elin se slzami v očích. „Elin, to je mně líto.Je to hajzl. Nechtěl jsem ti nic říkat,ale nelíbil se mi od začátku.“ „Hm,on si zas myslel, že mám já něco s tebou.Mohla jsem mu to vysvětlovat,jak jsem chtěla,jenže si trval na svém.A to jsem ještě nevěděla,že on podvádí mě.“ Rozplakala se. „Ale no tak.Takovej parchant nestojí za to,abys pro něj plakala.“ Pohladil jsem ji a chytl její studené ruce do svých,teplých. „Lauri děkuju,že tu se mnou jsi.Potřebovala jsem se někomu vypovídat.“ Zavzlykala. Dopili jsme a ještě si chvíli povídali a pak navrhla,jestli bychom se nezašli někam projít. „Dobře.“ Zaplatil jsem a šli jsme ven z baru.Procházeli jsme se dlouho do večera. Až nám začala být zima,tak jsme se rozhodli,že dnešní procházky bylo dost a šli jsme domů. „Nechceš doprovodit?“ zeptal jsem se,než jsme se skoro rozdělili. Čekal jsem,že bude chtít být sama,ale naopak. „ Jasně,klidně pojď,jestli se ti chce.“ přikývl jsem. Doprovodil jsem ji až k bytu a lehce ji políbil na rty,jako vždycky.Jenže ona mě najednou přidržela.Když povolila,nechápavě jsem se díval a nezmohl se na slovo.A asi se začal příšerně červenat.Sice se mi vždycky líbila,ale myslel jsem si,že jsme jen přátelé. „Lauri,nechceš jít dovnitř??“ skoro jsem ji nevnímal a jen sledoval,jak se na mě dívá. Najedou se ke mně znovu přiblížila a políbila mě. Oplatil jsem.Najednou jsem měl pocit,jakoby jsem ji miloval od začátku,kdy jsme se poprvé potkali. Začali jsme se líbat tak vášnivě,že jsme málem spadli na zem,ale zachytili jsme se o zeď. Najednou jsem vyplašeně odskočil a ani nevím proč. „Eh…promiň,ale…….asi by to zašlo moc daleko.Promiň,musím jít.“ Otočil jsem se a pádil jsem pryč.Připadal jsem si jako zbabělec.Taky jsem byl.Jenže na druhou stranou,s holkou jsem nebyl už pěkně dlouho,tak jsem byl dost zaskočený a polekaný.Slyšel jsem jen bouchnutí dveří od bytu.Najednou ale někdo zakřičel.Ten hlas znám! Rychle jsem běžel k Elininým dveřím,vrazil dovnitř a zhrozil jsem se. Její bývalý ji tam začal svazovat a pokud jsem dobře viděl,pokoušel se ji znásilnit.Na nic jsem nečekal,vrhl se po něm a už to jelo.Jedna přistála jemu a já jsem taky nezůstal bez úhony.Chytl jsem takovou,že jsem skončil na koberci.Rychle jsem se vymrštil a ten hajzl dostal takovou,že už se pak nezmohl,než na výhružku,kterou jsem ale nebral vážně.Věděl,že by zase utřel. Odešel a já šel rozvázat Elin. „Oh,Lauri..díky!“ objala mě a její stisk byl takový,že ze mě málem vymáčkla duši. „Ty jsi zraněný!“ přejela mi po rtu. „Ále,to nic není,ale co ty??Co ti ten šmejd provedl?“ „Jak jsem přišla sem,tak po mně vystartoval a já jsem už jen stačila zaječet.Panebože ještě,že jsi přišel.“ Znovu mě objala a položila si hlavu na mé rameno. Po chvilce ji zvedla,podívala se na mě a řekla: „Ošetřím ti to,vydrž!“ „Ale ne,to je dobrý!“ „Ne není.Kdoví,co ten hajzl dělal předtím.“ Přišla ke mně,usadila mě na pohovku a ošetřila mi rozbitý ret.Jemně po něm přejížděla a přitom se mi dívala upřeně do očí. Ucítil jsem,jak se mi najednou v břiše začali hýbat všichni motýlci a ona to poznala.Znovu se ke mně naklonila a já jen přivřel oči.Tentokrát jsem se nechal.Když se mě znovu dotkla svými dychtivými rty,měl jsem pocit jako by se mi zatočila hlava.Už jsem to nevydržel a přitáhl si ji pořádně k sobě a chtivě ji políbil.Sundala mi kábat a přitom jsme se nepřestali vášnivě líbat.Nezůstal jsem pozadu a zajel ji rukama pod tričko a pod ním rozepl její černou podprsenku.Vysvékla mi moje tričko a lehce do mě strčila a já si lehl na pohovku.Obkročmo si na mě sedla a já ucítil svoje vzrušení a ona určitě taky,protože se usmála a pomalu se přemístila dolů…rozepla mi kalhoty,znovu se hříšně usmála a zase pomalu stoupala nahoru a sundala si tričko s podprsenkou. Posadil jsem se a začal laskat její ňadra.Ona přitom vzdychla a zašeptala: „Lauri,chci tě!“ tohle mě dost povzbudilo: „Já tebe taky!“ najednou jsme spadli z pohovky a jak jsem se zvedl,Elin mě přimáčkla ke zdi.Stáhla mi dolů kalhoty i s boxerkami.Pevně jsem si ji na sebe přitiskl a pak pro změnu já přimáčkl ke zdi ji a udělal to samé s jejím oblečením. Stiskla můj zadek… „Ach bože Lauri!“ „Moc tě chci..“ zašeptal jsem jí do ucha a přitom ji na něj jemně políbil. Opět mě povalila na pohovku a já už jsem to nemohl vydržet.Chytil jsem ji za boky,ale ona mi z nich zase ruce sundala…pomaličku se přesouvala dolů…dolů…dolů a až nakonec úplně nejníž. Hlasitě jsem vzdychl a zasténal a pak už se jen oddával Elin. Po chvilce zvedla hlavu a svým jazykem jela zpátky po mém břichu až ke krku.Kousla mě do ucha a obkročmo si na mě sedla.Cítil jsem,jak jsem do ní vklouznul…………po nedlouhé chvíli vzrušení jsme dosáhli toho úžasného vrcholu…spadla vedle mě,vyčerpaně ležela a oddychovala………pak se na mě podívala…teď jsem dal konečně najevo svoje city. „Miluju tě,Elin.Už dlouho.“ Otočila se ke mně a políbila mě.Najednou jsem si všiml,že má slzy v očích.Ona ale řekla: „Lauri,já tebe taky…“ usmáli jsme se a ona se ke mně přitulila.Potom se vše opakovalo ještě třikrát a potom jsme už oba vysílení a šťastní usínali ve společném objetí… 

Ráno jsem se probudil relativně brzo,napřed jsem si nemohl pořádně vzpomenout kde to jsem a proč tam jsem,ale když jsem se podíval napravo a uviděl jsem tam

spící Elin,musel jsem se sám pro sebe usmát. Byla tak krásná a bezbranná…moc dlouho mně to ale nevydrželo,protože se Elin za chvíli probudila také a napřed se dívala také tak vyděšeně jako já ještě před chvíli. Potom se na mě ale znovu podívala a políbila mě, pak trochu zesmutněla a zeptala se mě jestli toho nelituji..Odpověděl jsem okamžitě a bez  sebemenšího přemýšlení, že nelituji a ani nikdy nebudu ! Ona se usmála a v postýlce jsme zůstali až do oběda…J Stejně se mně po tom Elin zdála smutná a tak jsem se zeptala co jí trápí…a ona se jen nuceně usmála a řekla že vůbec nic..v té chvíli jsem poprvé věděl, že se tohle ještě někdy vrátí a že to nebude pořád tak užasné jako pak skoro celý další rok který jsem strávil s Elin..ted je přesně 9 měsíců od našeho prvního „sblížení“ a vše se zdá zatím relativně v pořádku i když poslední dobou mně Elin dělá „starosti“,domů chodí pozdě v noci a skoro nemluví,jen si jde vždycky hned lehnout…Ráno už jsem toho měl akorát dost a tak jsem se jí při výjimečné snídani ve dvou zeptal co se to s ní děje a že mně někdy připadá jako kdyby to už nebyla ona. Elin se na mě podívala smutnýma očima a odpověděla : Víš Lauri,už dávno ti chci něco říct,Miluji tě celým svým srdcem ale už s tebou dál nemohu být,poslední dobou se toho tolik v mém životě změnilo,mohu si za to sama,vím to a proto tě už dále nechci do něčeho zbytečně zatáhnout…a tak jsem se rozhodla odejít,zmizet z tvého života nadobro,věř mi že to byly nejkrásnější chvíle v mém životě a taky asi poslední..jen si pamatuj že tě budu navždy milovat …Poté jsem se ani nezmohl na slovo..Elin odešla a já jsem tam dobrou hodinu jen seděl a zíral do prázdna a nemohl jsem pořád uvěřit tomu co mně řekla..Pak jsem se „trochu“ sebral a šel se projít,po tom když jsem se vrátil z úděsem jsem zjistil že si Elin vzala všechny svoje věci a že to asi opravdu myslela vážně…V tu chvíli mně bylo snad nejhůř v mém životě…nebyl jsem schopen jíst,pít..jen jsem spal a snažil si

napovídat že to všechno je jen zlý sen..Najednou jsem se vytrhl ze spánku,protože jsem uslyšel zvonek,běžel jsem bleskurychle ke dveřím a zprudka je otevřel,pak jsem ale pocítil trochu neprávem značné zklamání že přede dveřmi místo toužebně očekávané Elin stojí Aki. Podíval se na mě zpytavým pohledem a tak jsem ho radši pozval hned dál. Okamžitě věděl oč tu jde…Sotva vešel dovnitř hned se mě zeptal co je s Elin,řekl jsem že vlastně ani sám nevím..Aki se na mě podíval a řekl:“ Lauri bud mně tady rovnou řekneš co se děje a nebo budu muset použít jiný vyzvídací prostředek!“…smutně jsem se usmál a vypověděl jsem mu vše o Elin…Aki chvíli přemýšlel a pak se mně znenadání zeptal co vím o Jaleovi,řekl jsem mu že od té doby co jsem mu skoro před rokem stačil „vysvětlit“ že s Elin nikdo takhle jednat nebude neviděl..Aki řekl že si není jistý,ale že má takový pocit jako kdyby s tím vším měl něco společného…Ostatně mě samotného to taky napadlo..ale pak jsem si řekl že v tom to všechno nebude…Aki se ale jen tak nemínil vzdát a řekl že bych se na něj měl „podívat“,řekl jsem si, že tím přeci nic nezkazím a tak jsem se za ním vydal…vím o něm že měl docela temnou minulost,pracoval okolo dvaceti jako dealer drog,ale pak s tím kvůli Elen přestal a začal žít „docela“ slušný život,ale co já vím co se asi stalo..Co když Elen nějakým způsobem vydíral..?! Napadalo mně toho tolik,že by to stačilo na jednu docela slušnou detektivku…Trvalo mně skoro týden než se mně ho podařilo „vypátrat“,pracoval jako automechanik v jedné dílně..Když jsem ho poprvé „navštívil“ nemohl jsem si nevšimnout jeho nesmírného překvapení,když mě uviděl.Pak se ale hned zamračil a upřel na mě pohled který značil všechno jen ne nic dobrého…Přišel ke mně a řekl co chci,odpověděl jsem že se ho jdu jen zeptat jestli neví něco o Elen,podíval se na mě a k mému překvapení se začal smát,když přestal řekl mně,tobě taky utekla,že jo ?! Upřímně, víš proč jsem si našel novou holku ?! Kvůli tomu že Elen poslední dobou před „ukončením“ našeho vztahu byla strašně zvláštní,domů chodila pozdě a skoro jsem ji přestával znát..Chápeš že jsem potřeboval někoho s kým bych byl…věř nebo ne ale Elen jsem miloval..udělal jsem chybu svýho života, když …jsem se ji pokusil….no sám víš..byl jsem opilý a dá se říct svým způsobem zoufalý…Opravdu nevím co s ní je …snažil jsem se na všechno zapomenout,ale ted když jsi tady,nejde to…zase se to všechno vrátilo..ale když se cokoli dovím dám ti vědět“..Potom jsem odešel…v hlavě jsem měl ještě větší zmatek než před tím…byl jsem si skoro celou dobu jistý že v tom jede Jale..ale všechno bylo najednou jinak…proč mně to ten den neřekla když jsme se sešli v tom Baru…mohl jsem ji pomoct ! A nic nemuselo dopadnout tak jak dopadlo…Vyčítal jsem si všechno…a nevěděl jak dál…jak ji najít,pomoct…Už jsem ztrácel poslední naději,když jsem ji skoro o půl roku později uviděl..jak stála sama před jedním domem a někoho netrpělivě vyhlížela…chtěl jsem přejít na druhou stranu,zakřičet na ní, ale než jsem stačil cokoli udělat zastavilo u ní auto,Elin do něj nastoupila a byla pryč…Musel jsem si znova opakovat že to přeci nebyl jen sen a pak mně začalo něco říkat že to možná ani nebyla ona,jen dívka jí hodně podobná..Třeba se za ten půl rok tolik změnila…a bylo mně snad ještě hůř,i když malá naděje ještě byla,že je snad naživu…šel jsem tedy za Akim a vše jsem mu řekl…on jen přikyvoval a pak řekl,že už možná ví co je s Elin…

To,co mi Aki řekl,ve mně nechalo divné pocity.Nevěděl jsem,jestli tomu mám věřit nebo jestli je to nesmysl…vlastně to mohlo být obojí.No ale pokusím se na to přijít sám.Najdu ji! I kdyby byla na konci světa,tak ji prostě najdu a pomůžu jí.

Asi o tři týdny později…

Přijel jsem na takový divný místo…nevypadalo to tam jako zrovna nejslušnější podnik,ale přesto jsem vešel dovnitř. U tyček se svíjely nahé dívky, odporně to tam páchlo a ze shora se ozývaly divné zvuky. No neříkám,že bych nikdy nic takového nenavštívil,ale tohle byl hnus. Chvilku jsem si to tam prohlížel a procházel,až jsem se zděsil. Ze schodů scházela postava,měla rozcuchané vlasy,monokla pod levým okem a roztrhané šaty. Proboha to nemohla být ona!Problýsklo mi hlavou,ale když jsem se na ni znovu podíval,naši oči se setkaly a ona rychle uhnula jinam. Najednou do mě kdosi strčil a začalo se po mně sápat pár lehce oděných „krasavic“.Když jsem se dostal z jejich spárů a začal se znovu ohlížet po Elin,nemohl jsem ji nikde najít.Sakra,kam zase zmizela?! Ještě jsem viděl,jak se zabouchly dveře,tak jsem vystřelil z nimi. „Elin!!!“ křičel jsem na postavu utíkající co nejdál ode mě. „No tak Elin!“ běžel jsem za ní. Dohonil jsem ji. „Nech mě být. Vypadni.Řekla jsem ti snad jasně,že s tebou končím ne?!“ nepříčetně na mě zařvala,mě to na chvilku ohromila,ale naštěstí jsem se rychle vzpamatoval. „Ale neřeklas mi jenom to,Elin! Taky spoustu jiných věcí a já tě prostě nemůžu nechat jen tak. Bez vysvětlení ses prostě sebrala a odešla. Proč?“

„ Lauri prosím tě,jdi pryč! Nemá to cenu.Stejně kdybych ti to řekla, tak mě budeš nenávidět. Stejně bys mnou pohrdl.Radši to nechtěj vědět a jdi,ať nás tu nikdy nevidí. Tak už jdi!!“ nechápal jsem ji.Nikdy taková nebyla. To,že mi utekla bylo dost divné,ale nikdy předtím se ke mně takhle nechovala. Přiblížil jsem se k ní,chtěl ji pohladit,ale uhnula. „Lauri,prosím tě,nedělej to ještě težší než to je. Uděláš nejlíp,když odjedeš,zapomeneš na mě a najdeš si někoho,kdo tě bude milovat.“ „Nemůžu,já miluju tebe,Elin!“ najednou se rozbrečela a padla mi do náručí. „Já tebe taky…jenže……jenže prostě nemůžeme být spolu.Lauri,věř mi.Je to pro tvé dobro.“ „Elin,já vůbec nechápu,o co tady jde.Málem jsem tě nepoznal,nemohl jsem uvěřit,že jsi to ty.Co se s tebou stalo?“ „Tak dobře.Řeknu ti to,ale pak mi musíš slíbit,že odjedeš,nebudeš si dělat starosti a už se tu neukážeš.“ Tohle byla těžká odpověď,ale přesto se mi v hlavě začal klubat plán.

„Tak dobře,slibuju.“ „Víš,můj otec…nikdy jsem se o něm moc nebavila…on mi vždycky zničil vztah…s Jalem i s tebou. Vyhrožoval mi,že jestli to s vámi hned neskončím,že vás zabije a tak. Nutil mě…“ rozplakala se. „No tak…neplač…k čemu?“ „On mě nutil k prostituci…“ začala hystericky plakat a já úplně oněměl.

„Panebože Elin!“ pevně jsem ji objal. „Proto jsem se k tobě chovala tak hnusně a pak odjela.Chtěla jsem,abys to skončil ty,ale nakonec jsem to musela udělat já.Lauri,on by tě zabil!“ znovu se hlasitě rozvzlykala. „Pojď sem. Odvezu si tě a on už ti ubližovat nebude.“ „Ale Lauri ty to nechápeš.On si mě stejně najde a dopadne to stejně a vůbec nechci myslet na to,co by udělal s tebou!“ „ Neboj se..já si tě ochráním.Odstěhujeme se pryč.On už se tě ani nedotkne.“ Utřel jsem jí slzy,které jí stékaly po tváři,vzal ji do náručí a nesl do auta. Snad si nás nikdo nevšiml.Byl jsem obezřetný…rychle jsem nasedl,nastartoval a odjeli jsme do Helsinek. Když jsme byli doma,Elin se šla osprchovat a já přemýšlel,jak to udělat,aby nás nikdo z těch ničemů nenašel…

O měsíc později…

„Tak konečně jsme tady.“ Přitulila se ke mně Elin,políbila mě a sledovali jsme severní oblohu,která byla teď,v noci ještě krásnější než přes den.Přestěhovali jsme se na sever Finska a do Helsinek jezdili jen občas…teď,teď nám bylo dobře…užívali jsme si jen sami sebe a o nic se nastarali…zdálo se mi,že Elin úplně vypouští to,co se jí stalo předtím.

„Lauri,já jsem teď s tebou neskutečně šťastná.Miluju tě,moc tě miluju.Kdybys mě tehdy nezachránil,tak by se mne byla úplná troska.“ Dlouze jsem ji políbil.

„Elin,to bych nikdy nedovolil,jasný?“ objal jsem ji,znovu políbil a ona mi divoce oplácela…zanedlouho jsme leželi na posteli a milovali jsme se…už dlouho jsem zas nic takového nezažil…vždycky věděla,s čím novým mě dostane… 

Nic ale není věčně,…něco se stalo a já o tom pořád nedokážu mluvit…už nemám sílu cokoliv podniknout, nikdo mě už nedokáže pomoct, vím to a proto to chci …?skončit ? navždy, ne,to ne…ale jsem na samém dně a nedokážu se zas už po několikáté vyhrabat nahoru, zpět do mého každodenního života, už nic nebude nikdy jako dřív… musím se o to ale aspon pokusit…jedině moje skupina a hudba  mně dokáže dostat aspon z toho nejhoršího…věřím v to a pokusím se to ještě tentokrát nevzdat…domyslete si co se stalo…já o tom nedokážu psát a mluvit …ted pro mě bude život jen hudba a skupina…zatím mně to stačí…zatím…