The Rasmus

Finsko je teď momentálně rockovou velmocí čím to je?

AKI: Jo,teď máme ve Finsku hodně úspěšných kapel - Him,Apocalyptica,Nightwish,Rasmus(smích),a jaký je důvod? Těžko říct...ale tyhle kapely mají společnou určitou melancholii a temnotu.

LAURI: Spousta kapel má v muzice taky hodně romantiky,a i když někdy hrají docela tvrdě je to takové spojení krásky a zvířete.

AKI: My jsme vždycky věřili,že se to podaří i nám.Tvrdě jsme makali a dávali si vysoké cíle,abychom Rasmus dostali nahoru.Takže jsme teď hrozně rádi,že můžeme hrát v Praze.Jsme tu poprvé a je vyprodáno,to je super.

LAURI: Já už jsem v Praze byl s našim kytaristou Paulim asi před čtyřmi nebo pěti lety.Taky jsem byl v tomhle klubu,už nevím,kdo tady hrál,a i když jsem pil becherovku (smích),dobře jsem si zapamatoval,že je to výborný místo,takže když jsme se dozvěděli,že hrajeme tady (Aki vyndal malinkou becherovku),měli jme fakt radost.

Co všechno jste pro úspěch udělali?

LAURI: Jsme spolu už 11 let,vznikli jsme v roce 1994,potkali jsme se ve škole,jen Aki,přišel až v roce 1999,takže je vlastně nováček, je s námi ,,jen" 6 let (smích).Ve školní kapele jsme hráli coververze Metalliky,Status Quo nebo Pearl Jam.Měli jme rádi stejné kapely.Brzy jsme natočili EP se čtyřmi skladbami které jsme si financovali sami a jedna z písniček se dostala do celostátního rádia a okamžitě se začaly dít velké věci.Bez přispění velké firmy.Takže začátky byly takové čisté,nevinné a hezké.Důležitých momentů je víc,ale myslím,že nahrávání prvního alba bylo něco konkrétního,co jsme si mohli osahat.Bylo to tady.A pak jsou tu skvělé koncerty s našimi idoly.Dvakrát jsme třeba předskakovali Red Hot Chilli Peppers.Obecně je ale skvělé,že můžeme díky muzice cestovat po světě,poznali jsme spoustu zemí a jiných kultur,hráli jsme v Dubaji uprostřed pouště,na Taiwanu,kde jsme pili hadí krev (smích), a tak podobně.Vedeme zajímavý život.

Tak že Rasmus jsou prostě nejlepší?

LAURI: To rozhodně ne.Nemám rád kapely,které jsou na podiu zakřiknuté.Jakmile je muzikant na podiu,má šanci být nahoře,být rockovou hvězdou.A to se snažíme i my,když hrajeme živě,jdeme do toho naplno...Prostě tady nás máte (smích).Ale když slezu z podia, snažím se držet při zemi.Zatím to jde docela snadno.Jasně,občas ta sláva trochu vleze do hlavy a dojde na demolování hotelových pokojů,popíjení přes míru a další blbosti...Ale většinou se snažím myslet na to,že všechno je na nás že za všechno co děláme,jsme zodpovědní.